Terezie Foldynová

Terezie Foldynová (1985) se aktuálně pohybuje střídavě v Polsku, Německu, Slovensku a Česku. Vystudovala fotografii v ateliéru Michala Kalhouse na Ostravské univerzitě a za sebou má řadu výstav nejen v Česku, ale i Polsku. Její tvorbu krom jiného ovlivňuje také vztah k literatuře, kterou studuje v doktorandském programu na téže univerzitě. Terezie Foldynová byla nominována na cenu Essl Award 2013 a Český tučnák 2013. S její tvorbou jste se mohli setkat v časopisech Host, Weles, Protimluv či na webu Opičí revue. S jejím uměleckým směřováním se můžete blíže seznámit také na jejím portfoliu.

„Ráda se nimrám v minulosti a sahám po cizích příbězích, které následně recykluji. Mým stavebním materiálem jsou zvěčněné či umrtvené obrazy lidí, které nacházím v rodinném archivu, na blešácích nebo na internetu. V případě Augustina Zimmermanna jsem čerpala ze starých fotografií josefovského ghetta. Konečně naše potřeba recyklovat je naprosto přirozená. Vždyť je to nakonec stejně jen jeden a týž příběh, náš společný arcipříběh, který se „v nás“ neustále opakuje.“ (Terezie Foldynová)

Na webu jsou zveřejněny veškeré návrhy fotografií, které vznikly pro knihu.

Terezie Foldynová

Terezie Foldynová (1985) se aktuálně pohybuje střídavě v Polsku, Německu, Slovensku a Česku. Vystudovala fotografii v ateliéru Michala Kalhouse na Ostravské univerzitě a za sebou má řadu výstav nejen v Česku, ale i Polsku. Její tvorbu krom jiného ovlivňuje také vztah k literatuře, kterou studuje v doktorandském programu na téže univerzitě. Terezie Foldynová byla nominována na cenu Essl Award 2013 a Český tučnák 2013. S její tvorbou jste se mohli setkat v časopisech Host, Weles, Protimluv či na webu Opičí revue. S jejím uměleckým směřováním se můžete blíže seznámit také na jejím portfoliu.

„Ráda se nimrám v minulosti a sahám po cizích příbězích, které následně recykluji. Mým stavebním materiálem jsou zvěčněné či umrtvené obrazy lidí, které nacházím v rodinném archivu, na blešácích nebo na internetu. V případě Augustina Zimmermanna jsem čerpala ze starých fotografií josefovského ghetta. Konečně naše potřeba recyklovat je naprosto přirozená. Vždyť je to nakonec stejně jen jeden a týž příběh, náš společný arcipříběh, který se „v nás“ neustále opakuje.“ (Terezie Foldynová)

Na webu jsou zveřejněny veškeré návrhy ilustrací, které vznikly pro knihu.